(Myslivost 01/2021) Martin VALENTA

Uživatelský test YUKON Sightline N475S

Digitálnímu zaměřovači Yukon Sightline se dostalo přídomku „nástupce Photona“. Poprvé jsem si ho prohlédl na IWA v Norimberku už, tuším, před dvěma lety. Ano, používá stejný akumulátor DNV jako Photon RT, ale na druhou stranu vypadá úplně jinak a má nový, citlivý čip / senzor CMOS, snímající obraz v kvalitě 1280x720 HD. Zařazení mezi „Yukony“ napovídá, že se jedná o přístroj, který nebude vybavený všemi nejmodernějšími funkcemi, ale běžného, průměrného uživatele by měl uspokojit téměř dokonale. Konstrukce přístroje je docela líbivá, jeho tvůrci vystačili s výrazně zkrácenou „pulsarovskou skříňkou“ a minimem ovládacích prvků. Model Sightline N475S ihned zaujme velikostí tubusu a „čočky“ 59mm objektivu (s dnes již celkem neobvyklým ohniskem 70 mm) a pokud ho vezmete do ruky, tak i na současné poměry vysokou hmotností.

Po zapnutí přístroje možná zájemce upoutá pohled do okuláru moderní širokoúhlé koncepce, v kombinaci s displejem HD AMOLED s uváděným rozlišením 1024x768 pixelů zajišťuje pohodlné vnímání klidného obrazu bez tunelového efektu a bez zkreslení. Vzdálenost výstupní pupily výrobce uvádí 50 mm, což je z obecného pohledu pro výkonnou kulovnici málo (v dané skupině napříč různými výrobci je to ale jedna z nejvyšších hodnot, většinou to bývá v intervalu 30 až 40 mm). Vleže s puškou na dvojnožce jsem proto vysunul botku GRS pažby a umístil oko asi 70 až 80 mm od okuláru. Díky velkému průměru výstupní čočky okuláru a rovněž díky absenci paralaxy u tohoto druhu optoelektroniky se tato „rutina“ na přesnosti střelby nijak neprojeví

Firmware zaměřovače nabídne pět druhů záměrné osnovy, která se přepočítává podle aktuálně nastaveného zvětšení. Dílcové osnovy tedy mají fungovat obdobně jako u zaměřovacího dalekohledu s osnovou v první ohniskové rovině. Drobnou nepříjemností je posun záměrné osnovy mimo střed zorného pole při nastřelení / rektifikaci na reálné zbrani. Digitálním zoomem při následném praktickém použití se excentrická poloha kříže dále zvýrazní. Operační systém umožní uložit tři střelecké profily – například pro tři různé zbraně nebo tři různé druhy nábojů. Každý profil má deset pamětí, použitelných například pro deset různých vzdáleností střelby. Zaměřovač Sightline můžete nastřelovat buď při základním zvětšení, nebo i při nastaveném digitálním zvětšení / zoomu. S vyšším zvětšením se hodnota kroku pohybu kříže – „kliku“ snižuje. Při zvětšení 24x je uváděn krok rektifikace 1,9 mm. Lovecky přínosnou jsem již nejen u přístrojů Pulsar a Yukon shledal funkci „PIP“ – obraz v obraze, kdy se nahoře uprostřed zorného pole okuláru zobrazí zvětšená oblast kolem středu záměrné osnovy. Člověk tak velmi přesně kontroluje zamíření a současně neztrácí přehled o širší pozorované scéně. Funkce PIP je dostupná i v prostředí Sightline. Provozní dobu se systémovým akumulátorem udává výrobce 4 hodiny a údaj bude zhruba odpovídat. Dostal jsem na testy navíc i jeden náhradní, postarší akumulátorek, nabíjel jsem ho, ale za asi měsíc provozu na jeho použití ani nedošlo. Zapnutí přístroje je na „digitál“ celkem rychlé, netrvá víc než 3 až 4 vteřiny

Zdrojem infračerveného záření pro použití Sightline za temné noci je LED dioda s udávanou vlnovou délkou 940 nm, umístěná v pevném pouzdru s reflektorem na pravé straně skříňky zaměřovače. Výkon diody lze regulovat ve třech stupních. Já jsem použil diodový přísvit pouze jednou, a to při nastřelení zbraně zvečera čtvrtého října 2020, kdy měsíc ještě nebyl na obloze. Integrovaná dioda, zapnutá na nejvyšší stupeň výkonu, umožnila střelbu na terč vyfocený na připojeném obrázku. Obraz byl klidný. Na vzdálenost 100 m, při zapnuté funkci PIP se zvětšením 10x tvořil červený střed záměrného kříže jen asi čtvrtinu plochy středního obdélníčku terče (o velikosti 18x20 mm). Už tento fakt nás naplnil jistým optimizmem – silně kontrastoval s obtížemi při volbě použitelných terčů pro nastřelování starších „digitálů“.

Střílel jsem vleže z dvojnožky puškou Sauer 202 v ráži 30-06 Springfield, s ručně nabitými náboji se střelou Hornady A-Max o hmotnosti 178 grainů. Zaměřovač byl za světla zběžně zrektifikovaný podle vývrtu hlavně. První rána šla nahoru, mírně vpravo. Zkusil jsem díru v terči zvýraznit modrou kuličkovou tužkou a k mému překvapení byla takto poškrtaná díra v Sightline celkem dobře vidět (vše stále „ozá- řeno“ pouze pomocí jedné integrované LED di- ody). Mohl jsem proto k další rektifikaci použít funkci „One Shot Zeroing“ (a taky se mi ve tmě nějak nechtělo přepočítávat velikost kroku rek- tifikace pro aktuální zvětšení).

Vzhledem k předpokládanému použití na lov selat černé zvěře v otevřeném terénu, jsem ne - chtěl seřídit bod dopadu střely přesně na střed terče, ale 5 cm nad záměrnou (ve 100 m). To jsem taky prostřednictvím posunu „pomocného křížku“ uskutečnil. Po uložení opravy udělané funkcí „One Shot Zeroing“ jsem dal na terč tři rány. Střed- ní bod zásahu byl 58 mm nad středem terče a velmi mírně vpravo. Ale rozptyl tří zásahů byl 15,5 mm, měřeno na středy zásahů, to je 0,53 MOA a je to jen o malý chlup horší, než standardní výkon použité zbraně a náboje, po- kud střílíte s výkonným optickým zaměřovačem. To vše stříleno stále v téměř úplné tmě – pouze v „záři“ jedné integrované diodky 940 nm.

Popsaná střelba byla pro mne z pohledu použití „digitálních“ zaměřovačů příjemnou zkušeností. Rozhodl jsem se dále nerušit maje- stát noci a další střílení nechat na jindy – abych případně ověřil i stabilitu nastřelení během lo- veckého použití, stabilitu montáže atd. Praktické lovecké použití zapůjčeného Yuko- nu Sightline N475S proběhlo po uvedeném 4. říjnu 2020, kdy měsíc přibýval, ale bylo zata- ženo silnou oblačností. V době kolem úplňku, i pokud nešlo skrz mraky vůbec poznat, kde vlastně měsíc na ob- loze je, nebylo nutné používat LED přísvit. Taky už se během říjnových nocí vyskytoval silnější „opar“. Nebyla to ještě hustá listopadová mlha, ale použití přísvitu by místy bylo problémové.

Přístrojem se šestinásobným zvětšením jsem „v pasivním módu“ (tj. bez použití přísvitu) prohlížel krajinu zhruba stejně jako analogo- vým zesilovačem s mikrokanálky druhé gene- race. Rozdíl mezi digitálem s takto dimenzova- ným objektivem a dobrým „analogem“ druhé generace je už velmi malý (pomineme-li menší rozměry a hmotnost analogového přístroje). Díky základnímu šestinásobnému zvětšení, možnostem úprav jasu a kontrastu a možnos- tem digitálního zoomu atd. dá v některých pří- padech digitál již lepší informaci.

Ulovil jsem za pomoci Sightline dvě sela- ta o hmotnosti 15 a 20 kg. Vzdálenost střelby byla 80 a 140 m. První vstoje z trojnožky Pri- mos a druhé vsedě z 29 palců vysoké střelecké dvojnožky „Hariss“. Umístění zásahů nebylo úplně ideální, ale nebylo to vinou zaměřovače. Bohužel není u Sightline alespoň zatím možnost uložit obrazový záznam střelby, který umí poměrně jednoznačně odpovědět na otázku, proč je zásah zrovna tam, kde je. To je taky z mého pohledu jedna z větších slabin tohoto obrazně řečeno „ořezaného“ modelu. Prostě marketing musí zajistit, aby někdo kupoval i dražší Pulsary. Komu ukládání obrázků a videí nechybí, nebude ošizen.

Z dalších užitečných funkcí a „udělátek“ bych zmínil automatické vypnutí Sightline po opření zbraně nastojato nebo položení na bok, inter- val vypnutí nastavuje uživatel, rychlou výměnu akumulátoru DNV, funkci „display off“, grafický dálkoměr (pro černou zvěř na poli špatně po- užitelný), signalizaci bočního náklonu zbraně atd. Komu by nestačila integrovaná LED dioda, může využít vlevo na skříňce umístěnou liš- tu (Picatinny) pro upevnění nějakého dalšího „spotřebiče.“ Drobnou uživatelskou nepříjemností byla také poněkud horší funkce odklopné krytky ob- jektivu. Nemá Pulsarovské magnety, jen plas- tové aretační prvky, při pokusu o odklopení zů- stává občas v ruce celá. Při první střelbě jsem ji v husté tmě ztratil a se štěstím znovu nalezl.

Třeba by to spravily tři nebo čtyři kousky oboustranné lepicí pásky umístěné pod manžetou krytky po obvodu objektivu. Šrouby a příčně pohyblivé upínací prvky montáže by asi mohly mít hladší chod (ale třeba by se častějším užíváním rozchodily). Výhodou nového Yukonu v tomto ohledu je „pulsarovská unifikace“ – investice do kvalitní montáže není hned odepsaná. Do montáže pasují i termovize a použité kvalitní montáže pro Picatinny lištu a jiná rozšířená rozhraní (Blaser …) se celkem rychle a bezproblémově prodávají. Hmotnost udává výrobce 1,15 kg bez baterie. Já jsem s montáží, krytkou a akumulátorem na displeji kuchyňské váhy viděl 1,37 kg, akumulátor sám ukázal 134 g. Necelého „půldruhého kila“ už je hodně velká porce zaměřovače. V tomto směru se při výběru vyplatí vzít do ruky i Sightline 455, neboť zde je díky 50mm objektivu úspora hmotnosti skoro 400 g, a to už je znát.

Vyplatí se tedy promyslet využití zaměřovače. Pro otevřenou krajinu luk a polí byl větší objektiv s delším ohniskem jasná volba a troufnu si říct, že jsem jeho výhody využil. Použití digitálu k lovu na 150 m v „pasivním módu“ i za velmi slabého světla a „říjnového oparu“ byla, možno říct, nová zkušenost (obrazně řečeno „jako by ty digitály už dostávaly smysl“). Pravda je, že velikost přístroje s přísvitem nás během testu přivedla k pořízení postaršího, téměř nepoužitého velkého pouzdra na zbraň – šířka zapnutého pouzdra 38 cm v místě zaměřovače už byla dostatečná. Pokud mám přehled, obchodní úspěchy slaví i výše zmíněná, menší „čtyřistapadesátpětka“ – několik spokojených uživatelů znám osobně. Na druhou stranu, jak už jsem řekl, základní zvětšení 6x poskytnuté modelem 475 byl v otevřené krajině víc než příjemný bonus, který ve spojení s relativně vysokým rozlišením a zlepšenou citlivostí čipu kontrastoval s obvyklými základními zvětšeními lovecké „hobby“ optoelektroniky na úrovni zvětšení 1,5 až 4x. Naopak při lovu na vnadišti ve vzdálenosti 30 až 50 m od posedu by snad jen mlha zabraňující použití svítilny „přísvitu“ mohla být jedinou situací, kdy by tento optoelektronický obr s nainstalovaným světelným „teleobjektivem“ byl ve výhodě proti dnešním velmi kompaktním konkurentům.

Děkuji tuzemskému zastoupení výrobce – firmě Binox za zapůjčení přístroje k testu