(Myslivost 11/2019) Martin VALENTA

Málokdo už asi dnes pochybuje o výhodách optoelektronických pozorovacích nebo zaměřovacích přístrojů při nočním lovu. Takzvané digitální přístroje, kde je plocha snímače tvořena oddělenými, velmi drobnými „fotokatodkami“, uspořádanými v pravidelné sestavě a signál je bezprostředně převeden do formy „jedniček a nul“ – digitalizován, zatím stále hrají tak trochu druhé housle, zvlášť v oblasti profesionálních, armádních přístrojů. Důvodem je nižší citlivost snímače než u dobrých analogových přístrojů druhé či vyšší generace. To ovšem neplatí u přístrojů s „digitálním“ snímačem citlivým na tepelné záření (ve vzdálené infračervené oblasti – mikrobolometrem), tedy u tzv. termovizních přístrojů umožňujících online sledovat rozložení teplot, resp. teplotních polí kolem nás. Asi neexistuje didakticky názornější pomůcka, která nám může ukázat, jak blízké si jsou „světlo“ a „teplo“, než termovize. Je zřejmě jen hříčkou přírody, že pro teplo nemají zvířata ani člověk „obrazový detektor“ a umí ho vnímat jen nervy na povrchu těla. Když neexistují přirozené detektory pro vzdálené sledování zdrojů tepla, neztrácela příroda as ani maskováním tepla vyzařovaného živočichy. Toho můžeme dnes díky termovizním přístrojům bohatě využít. Termovizní oko člověk zdarma od přírody dané nemá a většímu rozšíření pozorovacích, či zaměřovacích „termovizí“ v současné době brání zejména jejich vysoká cena. Tuto „nepříjemnost“ by měla částečně napravit právě nastupující generace přístrojů, kde asi 250 bodů v horizontále bude minimem rozlišení u „levné – vstupní“ řady. A 250 bodů už bude na určení druhu zvěře na vzdálenost asi 300 až 500 m ve většině případů stačit. Bohužel, blahodárný zlevňovací proces nepostupuje tak rychle, jako třeba kdysi u kompaktních fotoaparátů. Tam byla poptávka přeci jen mnohonásobně vyšší, a tak mohli výrobci „nalít“ do dané oblasti vývoje a technologií astronomické částky. Zástupce firmy Flir na IWA 2019 tvrdil, že s přístrojem Flir Scout Tk s rozlišením 160x120 s frekvencí snímání 9 Hz má stále dobré obchody a že pro něj zatím nemají přímého nástupce. Naštěstí je tu konkurence, která nespí a je v tomhle segmentu trhu stále silnější, ale i tam ekonomové a marketing samozřejmě hlídají, aby majitele a investory nikdo „neokrádal“ o jejich zasloužené zisky. Takže, kdo chce užívat výhod kvalitní termovize již dnes, musí sáhnout hlouběji do kapsy. Pro úplnost je k dnešní situaci v oblasti termovize jistě vhodné uvést, že řešením pro pořízení cenově dostupnějšího přístroje mohou v téhle „přelomové“ době pro někoho být i různé technicky neobvyklé konstrukce.

Například firma Steinert vyrábí zaměřovač AperioX, kde na pevném nosníku s úchyty pro Picatinny lištu je usazená termokamerka izraelského výrobce Therm-App a za ní je jímka s odklopným zrcadlem a pozorovacím okulárem, na jejíž dno uložíme chytrý telefon s příslušnou aplikací umožňující umístění záměrné značky do obrazu přeneseného kabelem z kamerky. Obraz pak přes šikmo skloněné zrcátko pozorujeme v obvyklé střelecké pozici. Že takové systémy mohou mít své mouchy, kdy levné kamerky mají nižší rozlišení a široký zorný úhel, nebo se přes „apku“ se záměrným křížem na zvěři zobrazí právě došlá SMS, je asi zbytečné uvádět, nicméně i tyto sestavy jsou funkční. Výhodné může být i řešení, kdy nám jeden přístroj poslouží jako pozorovací a zároveň i jako zaměřovač. To může být realizováno buď výměnou okulárů a zapnutím zobrazení záměrné značky v menu firmware univerzálního přístroje s vlastní montáží, nebo použitím termovize jako předsádky na klasickém zaměřovači a doplněním sestavy okulárem po sejmutí ze zbraně.

Modulární sestava přístroje Steinert Aperio X s levnou kamerkou od Therm-App je příkladem uvolněné fantazie konstruktéra. S tímto přístrojem se na displej mobilu můžete koukat i při nočním lovu, což pro některé mladší ročníky může řešit problémy závislosti na mobilním telefonu.

Výrobce Pulsar Core FXQ 50 určil přístroji roli předsádky. Na těle přístroje jsou ale i úchyty s vnitřním závitem, které mohou posloužit k samostatnému upevnění na zbraň (museli bychom ale doplnit ten firmware se zobrazením záměrné značky). Pokud máme na zbrani například dloupředsádky velmi kompaktní pozorovací přístroj s asi čtyřnásobným zvětšením. Daní za krátkou konstrukci a optickou mohutnost okuláru je zřetelné soudkovité geometrické zkreslení obrazu, zejména u okrajů zorného pole. Další zvláštností je, že OLED displej není černobílý, ale je příjemně nazelenale zabarvený. Vzhledem k přítomnosti coupleru v sestavě předsádky je otázkou, jaký zvolit optimální způsob použití. Na lov asi zpravidla vyrazíme s nasazeným „pozorovacím“ okulárem. Pak se nabízí mít coupler předem nasazený na zbrani – na adaptéru a pro střelbu jen sejmout pozorovací okulár a nasadit předsádku na coupler. Má to dvě nevýhody. Za prvé zaměřovač bez předsádky nemůžeme použít ke střelbě, neb v něm nic neuvidíme a za druhé bajonet mezi předsádkou a couplerem vyžaduje mírně větší ovládací sílu. Ale je to nejrychlejší cesta od pozorování ke střelbě.

Předsádka Pulsar FXQ nasazená na zbrani v sestavě se zaměřovačem Zeiss Diavari 2,5-10x50.	Předsádka s adaptérem a couplerem váží 702 g.

Rozlišení detektoru – mikrobolometru termovize Pulsar Core FXQ 50 je 384x288 bodů, zobrazovač je typu OLED 640x480 bodů a umožní v určitém rozsahu „centrování“ obrazu mikrobolometru v zorném poli zaměřovače. Digitální zoom je dvojnásobný, spektrální citlivost je udávána v rozsahu 7,5 až 13,5 μm, Picatinny lištu, může mít předsádka FXQ 50 vlastní montáž, nemusí viset na objektivu zaměřovače. Velká část uživatelů si ale předsádky pořizuje právě proto, že nechce řešit novou „klapkovou“ nebo otočnou montáž a upevnění přímo na zaměřovač jim vyhovuje. K objektivu zaměřovače se předsádka poněkud neobvykle připevňuje dvěma vzájemně spojenými díly. Jednak adaptérem, který se upevní dělenou objímkou s plastovou vložkou na objektiv zaměřovače a pak „couplerem“ – mezikusem obsahujícím vlastní optiku (coupler je označený výrobním číslem – stejným jako předsádka – není zaměnitelný). Coupler je k adaptéru připojený bajonetovým spojem se dvěma ocelovými kolíky, kdežto předsádka je s couplerem spojená bajonetem se čtyřmi symetricky umístěnými kolíky. Soudíme, že tato „zvláštnost“ mohla vzniknout právě díky tomu, že FXQ 50 měl být původně i maličký zaměřovač. Okulár s krátkým ohniskem vytvoří z předrozměr pixelu 17 μm. Nejkratší předmětová vzdálenost – na kterou lze zaostřit – činí necelých 5 m, zorné pole 13,1 m/100 m, frekvence snímání 50 Hz. Přístroj je napájen dvěma „třívoltovými“ články CR123, což z našeho pohledu není úplně komfortní, neboť doba provozu se podle kvality článků pohybuje někde mezi dvěma až čtyřmi hodinami (takže rezervní články za asi 200 Kč máme na lovu vždy v kapse). Nebo můžeme předsádku napájet externím zdrojem. Adaptér s konektorem napájení se vkládá přímo do jímky pro napájecí články, je to takové „modelářské“ řešení, ale je spolehlivě funkční, fungovali jsme s ním několik měsíců. Předsádka není vybavená moderním jádrem s wifi spojením a možností streamování a dalšími funkcemi, jako nejnovější přístroje od Pulsaru – je koncipovaná spíš podle „KISS“ pravidel (Keep It Simple, Stupid – Nech to jednoduché, troubo), což může některým z nás vyhovovat. K přístroji je dodáváno „dálkové ovládání“, téměř stejné jako u starších modelů Pulsar Digisight.

Pro střelecký a lovecký provoz předsádky jsme použili zlamovací kulovnici Blaser K95 ráže .270 Winchester se zaměřovačem Zeiss Diavari 2,5-10x50, která se osvědčila již se dvěma předsádkami (a ani „Zeisska“, vyjma drobného škrábance, žádnou újmu neutrpěla). Krátký závěr i relativně kompaktní zaměřovač jsou pro předsádku výhodou. První zkouška ukázala, že předsádka posune střední bod zásahu na 100 m o 4 cm nahoru a 2 cm vlevo. Vzhledem k původnímu nastřelení byly zásahy mírně nad a asi 2 cm vlevo od záměrného bodu. Polohu bodu zásahu jsme nekorigovali. Střeleckou zkoušku jsme koncipovali obdobně jako u digitální předsádky Pulsar F 155, s tím rozdílem, že jsme s výhodou využili možnost adaptéru nasadit předsádku vrchní stranou s tlačítky směrem dolů – otočenou o 180° kolem podélné osy. Ke střelbě jsme použili postarší náboje Sellier & Bellot z produkce sedmdesátých let minulého století, věděli jsme, že jejich základní rozptyl z Blasera činí asi 30 mm/100 m. Jako cíl nám posloužil SOS sáček německé firmy Districon s náplní železných pilin a okysličovadla, který „hřeje“ téměř deset hodin. Bod zásahu jsme posunuli 10 cm nahoru – abychom SOS sáček hned nerozstříleli. Mířili jsme na levý horní roh sáčku. Nasazením předsádky otočené ovládacím panelem dolů se nám výrazně zhoršil rozptyl. Ze tří opakování standardně/obráceně převýšil aritmetický průměr hodnotu dvou úhlových minut (2 MOA – 58 mm/100 m). Oproti tomu se standardně nasazenou předsádkou se nám podařilo nastřílet nejlepší tříranovou položku těsně pod 0,5 MOA a průměr ze tří obdobných skupin byl nižší než 1 MOA. Proč byla přesnost střelby s otočenou předsádkou o tolik horší, jsme neodhalili. Celkově bychom hodnotili termovizní předsádku Pulsar Core FXQ 50 jako přístroj dobře použitelný k účelu, pro který byl konstruován. Pozitivem, kromě malých rozměrů a vcelku nízké hmotnosti, je relativně stálá poloha záměrného bodu. Během asi tří měsíců se jeho poloha výrazně nezměnila. Od jiných uživatelů jsme v době zpracování testu zaznamenali případ, kdy stejná předsádka „nedržela nastřelení“, záměrný bod po několika ranách vždy cestoval o několik desítek centimetrů jinam, což se nezměnilo ani po zhotovení přídavné montáže upevňující předsádku přímo k hlavni. Takové případy se bohužel někdy stanou, pak je nutné být důsledný při reklamaci, nejde o levný přístroj. My jsme u zkoumaného exempláře byli s kvalitou i funkčností vcelku spokojeni.

Předsádka Pulsar Core FXQ 50 osazená na „taktické“ pušce, upevněná vlastní montáží na dlouhé Picatinny liště (v sestavě samozřejmě musí být zařazen i optický člen uložený v coupleru).

Termovize je relativně nový fenomén naší lovecké scény, kterému v širokém rozšíření brání vysoká cena. Výhody zejména v identifikaci přítomnosti a druhu zvěře na vzdálenosti až kolem 1 km jsou „nevídané“. Pouze snad obeznání parohatého kusu může být s Pulsar Core FXQ 50 někdy problém. Paroží je dobře viditelné pouze na klidném, co nejméně strukturovaném pozadí (nové přístroje s vyšším rozlišením tuto nevýhodu téměř odstranily). Zásadní výhodou předsádky je možnost upevnit ji na téměř libovolný zaměřovač, provozovat ji střídavě s několika zaměřovači a mezitím i jako pozorovací přístroj. Nevýhodou je vcelku komplikovaný mechanizmus upevnění na mateřský zaměřovač, které vyžaduje určitou dovednost i sílu. V okamžiku, kdy obeznáte zvěř a chcete se rychle připravit ke střelbě, to za temné noci není záležitost pro žádné „plašany“. Jako průzkumný prostředek k obeznání zvěře či lidí přítomných v honitbě nemá termovize konkurenci. Často teprve s ní odhalíme lišky, kuny, mývaly, drobnou i spárkatou zvěř v honitbě, velké šelmy nebo bobra nevyjímaje. Obdobně máme při odjezdu z večerního lovu velkou šanci odhalit lapku číhajícího u našeho automobilu zaparkovaného v temném zákoutí (a to je důvod, který mívá před rodinnou radou zvažující nákup drahé techniky poměrně značnou váhu). Své okamžité dojmy z použití předsádky bychom asi nejlépe vyjádřili parafrází na známé rčení mysliveckého autora Aloise Mikuly: „Hůl je třetí lesníkova noha,“ a podle tohoto vzoru: „Termovize je třetí myslivcovo oko“.

Terč s SOS sáčkem upevněným motouzem. Záměrný bod č. 1 byl použit při střelbě bez předsádky a bez sáčku, záměrný bod č. 2 pro střelbu s předsádkou (vzdálenost střelby 100 m).	Nejlepší dosažený rozptyl při střelbě s předsádkou. Záměrný bod byl levý dolní roh SOS sáčku (na obrázku je terč už bez sáčku).

V závěru chceme poděkovat pražské firmě Binox za zapůjčení přístroje k testům.